Jaké jméno?

Martin píše...

Asi už jste si položili otázku, proč se jmenují zrovna Giraldell, a jak je to vůbec napadlo? Můžu Vás ujistit, že dopracovat se k tomuto názvu, který by se líbil nám všem třem, nebylo vůbec lehké. Na druhou z položených otázek se pokusím odpovědět, ale začnu pěkně od začátku.

Když jsme začali trénovat pro zábavu, jméno nás vůbec netrápilo. Nebylo ani vůbec jasné, zda to je jen takové vyzkoušení si to, než spíš opravdový trénink a zda vůbec budeme fungovat nějak dál a déle. Když se začala skupinka nadšenců krystalizovat a už nějaký ten pátek jsme chodili na celkem :) pravidelné tréninky, začalo nám to tak trochu vrtat hlavou, ale stejně jsme to moc neřešili.

Teprve až když přišlo první vystoupení v Krupce na majálesu tamního gymnázia a my jsme vystupovali pouze jako skupina "bláznů" bez jména, kteří se věnují fakířině a ohni, uvědomili jsme si, že bychom měli nějaký název mít. Začalo celkem dlouhé období vymýšlení a uvažování.

Přemýšleli jsme nad celkem typickým názvem pro skupiny, které se věnují podobným věcem, tedy latinským s použítím slova oheň nebo ohnivý, takže Ignis a něco. Pak jsme ale vymysleli jeden název, sice trošku infantilní, ale už jsme dost střelený, tak proč ho nemít. A tak jsme se asi na měsíc pojmenovali Soptíci, až do té doby, než nám došlo, že je to přeci jenom trošku blbý. :) Vrátili jsme se tedy k původnímu plánu a já zkusil vyhledat něco jako ohnivá perla a nebo takovéhle tvary, ale všechno znělo tak zvláštně. A navíc se nám to nelíbilo, protože toho je spoustu. Pak Jana navrhla, že by to mohlo být v řečtině. No jo, jenže CO přeložit do řečtiny? Po asi půlhodině vášnivé diskuze jsme toho nechali a šli z tréninku domu :D nějaký čas jsme to zase neřešili...

Jak to tak bývá, nic není náhodou, ale na některé věci příjdete ve chvíli, kdy to nejméně čekáte a naleznete je tam, kde by to nikdo nečekal. O těchto prázdninách jsem se válel v lehátku na sluníčku. Pohodička na zahradě se studeným pitím a knížkou. Četl jsem si, četl a tu mi do oka cvrnkl článek o jedné dámě, která se zabývala fakířinou už dávno. Přečetl jsem ho a chvilku jsem se zamyslel... no a jméno bylo na světě! Spěšně jsem psal Janě smsku a pak později oběma poslal mail i s informacemi.

Líbilo se nám všem, a tak jsme našli svůj název! Jistý problém tu byl a to s výslovností... rozhodli jsme se použít tak trochu francouzskou. Takže náš název se čte "žiraldel", protože po anglicky "džireldyl" nebo jak by se to přečetlo, se nám vůbec nelíbil a české "giraldel" taky nic moc. Nehledě na to, že "pani fakrýka" byla asi opravdu francouzska.

A tak se to vlastně všechno stalo... co stálo v tom článku a co mě vlastně inspirovalo, už jsem tak trochu naznačil, ale napíšu Vám o tom, zase v dalším článku. Mějte se fajn

Martin